Začátky airsoftu v Čechách datují již k roku 1990, kdy se na trhu objevily první zbraně, které se ani zdaleka nepodobaly dnešním věrohodným kopiím, ať už co se týče zpracování, mechanismu, tak i střelby. V tomto článku se ale nebudu věnovat historii, ale jak to začalo u nás. V malém městě, ve Štětí.
Od nuly
Byl rok 2008, kdy jsme s klukama trávili další prázdniny lítáním po pěší zóně, za barákem, po parku a stříleli po sobě kuličkovkama z místního tržiště. Všichni vybaveni pistolí, kterou bylo po každém výstřelu potřeba přebít, dostřelem přibližně 10 metrů a neomezeným množství životů a kuliček za 20 korun všemožné kvality. Životnost těchto kuličkovek byla odhadem 1 týden, možná dva při jemném zacházení a kdo měl dlouhou brokovnici, byl v té době machr, ta se rozpadla až po třech.
Když za námi přišel o několik let starší kamarád a řekl nám, že se dají koupit dlouhé manuální zbraně, všichni jsme je chtěli! Pamatuji si doteď, jak jsem přemlouval tátu několik týdnů, aby mi jí koupil. Když bych si dnes kupoval jako začátečník zbraň, rozhodně bych si přečetl krátkou knihu Jak vybrat svou první zbraň a vybral si zbraň jinou. Tehdy mi to ale nikdo nenapsal, ani neřekl 🙂
Jako malý jsem byl dost akční a každý měsíc jsem měl jiný úraz. Seděl jsem na rehabilitaci s natrženým stehenním svalem, do nohy mi produdily vibrace z elektroterapie, které jsem ale vůbec nevnímal. Myslel jsem neustále jen na to, kdy mi táta konečně koupí tu zbraň, o kterou jsem ho prosil a kdy si s ní budu konečně moci jít zahrát! A dočkal jsem se.
Když dorazila poštou domů, tehdy asi po 14 dnech, opatrně jsem rozdělal krabici a snad 2 hodiny jen zkoumal letáčky, brožurky a bezpečnostní návody. Nemohl jsem s ní ale ještě střílet.
Druhý den jsme odjížděli na chatu na Slapy, kam jsem si ji mohl vzít s sebou. Na zahradě jsem si postavil kyblík na ležato, na otvor nalepil papír s nakresleným terčem a střílel a střílel… Střílel jsem každou volnou chvíli a byla to moje nejlepší zábava na chatě na celý týden, to ale samozřejmě nestačilo…
Když jsem s vrátili z chaty, tak moc jsem se těšil, až si půjdu zahrát, když najednou táta řekl nikam nepůjdu, protože se o mě bojí. Musel jsem ho přemlouvat tak urputně a tak strašně dlouho. Dokonce po mě chtěl, ať se od něj nechám střelit do ruky a pokud tam budu mít flek, tak nikam nejdu 😀
Naštěstí z toho sešlo a pustil mě na moji první hru s novou airsoftovou zbraní i bez výše zmíněného testování.
První hry
S klukama jsme se sešli v nedalekém lese, v „Žampichu“. Někteří vybaveni nově airsoftkama, někteří stále kuličkovkama, všichni s jakoukoliv dostupnou kamufláží (Tady hodně s rezervou, jelikož jsme spíš svítili na sto honů, jak mochomůrky na mechové planině) a ochranou zraku jsme si dali první briefing a pořádně se seznámili s pravidly.
Tentokrát už nešlo jen o zběsilé střílení po sobě na krátkou vzdálenost s neomezeným množstvím životů. Měli jsme jen jeden, a jakmile jsme o něj přišli, museli jsme čekat na „mrtvolišti“ dokud hra neskončí, abychom mohli hrát znovu.
Moje první hra s novou zbraní byla perfektní. Ležel jsem schovaný v hlubokém křoví, přes které jsem nebyl vidět, ale na cestu jsem měl krásný rozhled. Měl jsem spousty zabití (a bylo by jich ještě víc, mít tehdy kolimátor) a a žádné úmrtí. Po cestě mi přebíhali nepřátelé jak potrefené husy a šlo to samo.
Další hry a další týdny se samozřejmě všichni zlepšovali a zlepšovali, takže dosáhnout perfektního výsledku už nebylo tak snadné, přesto šlo o každodenní a celodenní zábavu, jen co kule stačili.
Airsoft se posouval dopředu a s ním i nároky na něj. Nové maskáče, nové vybavení, nové zbraně, nové lokace. Postupně se budu věnovat každičkému jednotlivému tématu, které budu rozebírat detailněji v další článcích. Ty se můžeš mezitím podívat na 5 nejlepších doplňků pro automatickou pušku a samopal
Co se ale nikdy nezměnilo, byl zážitek, který sice nebyl vždy kladný, ale jak se říká – negativní zažizek je také zážitek. Vryje se Ti do paměti a ty vzpomínky na začátky, ty Ti zůstanou 🙂